Aktuality a publikácie

JUDr. Zdenka Benčíková: Bezpodielové spoluvlastníctvo manželov vo vzťahu k obchodnému podielu a súhlas druhého manžela s prevodom obchodného podielu - I. časť

Milí čitatelia, dovoľujeme si Vás upozorniť na vydanie časopisu SÚKROMNÉ PRÁVO č. 6/2016, v ktorom nájdete uverejnený článok, ktorého autorkou je JUDr. Zdenka Benčíková, advokátka a zakladateľka advokátskej kancelárie advocatius s.r.o.

V riadkoch uverejnených nižšie Vám prinášame jeho prú časť, venujúcu sa problematike bezpodielového spoluvlastníctva manželov vo vzťahu k obchodnému podielu. Predmetný článok sa vo svojej prvej časti zaoberá riešením vyporiadania bezpodielového spoluvlastníctva manželov v súvislosti s potrebou posúdenia,  či hodnota obchodného podielu alebo obchodný podiel v obchodnej spoločnosti ako iná majetková hodnota, je súčasťou bezpodielového spoluvlastníctva manželov alebo nie je. Problematika sa vzťahuje len na obchodný podiel, ktorý nadobudol výlučne jeden z manželov zo spoločného majetku, ktorý patrí do bezpodielového spoluvlastníctva manželov.   

Hmotnoprávna úprava inštitútu bezpodielového spoluvlastníctva manželov (ďalej aj „BSM“) je obsiahnutá v Časti II. „Vecné práva“ zákona č. 40/1964 Zb., Občianskeho zákonníka v znení neskorších predpisov (ďalej len „ObčZ“ alebo „Občiansky zákonník“). Z pôvodnej dôvodovej správy k Občianskemu zákonníku vyplýva, že majetkové spoločenstvo manželov je upravené ako bezpodielové spoluvlastníctvo a predstavuje základnú úpravu majetkových vzťahov medzi manželmi. Bezpodielové spoluvlastníctvo sa vzťahuje na všetky veci, ktoré môžu byť predmetom vlastníctva a ktoré niektorý z manželov nadobudol za trvania manželstva, okrem vecí nadobudnutých dedičstvom alebo darom. /1 Zákonom č. 509/1991 Zb., ktorým sa menil, dopĺňal a upravil Občiansky zákonník, s účinnosťou od 1.1.1992, nie sú bezpodielovým spoluvlastníctvom manželov veci vydané v rámci predpisov o reštitúcii majetku jednému z manželov, ktorý mal vydanú vec vo vlastníctve pred uzavretím manželstva alebo ktorému bola vec vydaná ako právnemu nástupcovi pôvodného vlastníka (§ 143 ObčZ).

Primárnym prameňom obchodného práva je zákon č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník, v znení neskorších predpisov (ďalej len „ObchZ“ alebo „Obchodný zákonník“). Otázky súvisiace s obchodným podielom a jeho prevoditeľnosťou, ako aj možnosti obmedzenia alebo vylúčenia prevodu obchodného podielu, upravujú ustanovenia §§ 61 a 114 a nasl. ObchZ, ktoré predstavujú komplexnú úpravu týchto vzťahov, bez ďalšej potreby aplikácie Občianskeho zákonníka./2

Obchodný podiel predstavuje práva a povinnosti spoločníka a im zodpovedajúcu účasť spoločníka na spoločnosti a jeho výška sa určuje podľa pomeru vkladu spoločníka k základnému imaniu spoločnosti, ak spoločenská zmluva neurčuje inak (§ 114 ObchZ). Takýmto vymedzením obchodný podiel nespĺňa pojmové vymedzenie veci ako spôsobilého predmetu bezpodielového spoluvlastníctva manželov podľa § 143 ObčZ. Jeden obchodný podiel môže patriť jednej alebo viacerým osobám. Obchodný podiel, ktorý ako celok patrí viacerým osobám, sa v odbornej literatúre najčastejšie označuje ako spoločný obchodný podiel. V prípade, že jeden obchodný podiel patrí viacerým osobám, zapíše sa do obchodného registra aj údaj o spoločnom zástupcovi a jednotlivých osobách, ktorým spoločný obchodný podiel patrí (§ 114 ods.3 ObchZ).

Vychádzajúc zo znenia § 136 ods.1 ObčZ, nemožno povedať, že spoločný obchodný podiel je v spoluvlastníctve viacerých osôb, nakoľko v spoluvlastníctve viacerých vlastníkov môže byť podľa súčasnej právnej úpravy len vec. Podľa § 118 ObčZ sa za predmet občianskoprávnych vzťahov považujú veci, a pokiaľ to ich povaha pripúšťa, práva alebo iné majetkové hodnoty. V niektorých prípadoch môže byť sporné, čo všetko možno považovať za vec a čo už by na druhej strane vecou nemalo byť. V súčasnej právnej úprave legálna definícia pojmu vec v Občianskom zákonníku absentuje, a to napriek podstatnému významu tohto pojmu v právnych vzťahoch súkromného práva (predovšetkým pre oblasť vecných práv). /3 

Pre dispozíciu so spoločným obchodným podielom je charakteristické, že žiadna z osôb, ktorým obchodný podiel ako celok spoločne patrí, nie je oprávnená vykonávať práva a povinnosti viažuce sa k tomuto podielu samostatne, ani s ním samostatne a voľne nakladať. Spolumajitelia spoločného obchodného podielu vystupujú vo vzťahu k spoločnosti ako jeden  vlastník a práva viažuce sa k tomuto podielu vykonávajú prostredníctvom spoločného zástupcu. Spolumajitelia sa musia dohodnúť aj o iných dôležitých otázkach, akými sú napríklad spôsob výkonu hlasovacieho práva na valnom zhromaždení, spôsob rozdelenia prijatého podielu na zisku alebo iného naloženia s týmto spoločným podielom, a pod. /4

Zásadné posúdenie povahy obchodného podielu ako majetkového práva naznačil rozsudok Najvyššieho súdu SR, sp. zn. 2 Cdo 168/2005 zo dňa 31.3.2006 (zverejnené ZSP, č. 3/2007, str. 82, R 27/2007), podľa ktorého: “Obchodný podiel predstavuje účasť spoločníka v spoločnosti a z nej plynúce práva a povinnosti. Podiel sa oceňuje mierou účasti spoločníka na čistom obchodnom majetku spoločnosti (§ 61 ods.1 Obchodného zákonníka), pričom čistým obchodným majetkom spoločnosti sa rozumie obchodný majetok spoločnosti po odpočítaní jej záväzkov (§ 6 ods. 3 Obchodného zákonníka). Ako súhrn práv a povinností (§ 114 ods. 1 Obchodného zákonníka), je obchodný podiel spôsobilý byť samostatným predmetom právnych vzťahov; jeden obchodný podiel môže patriť viacerým osobám (§ 114 ods. 3 veta prvá Obchodného zákonníka). Predmetom právnych vzťahov môžu byť dokonca aj jednotlivé majetkové práva, ktoré tvoria súčasť obchodného podielu, a to za predpokladu, že sú samostatne prevoditeľné (napr. právo na vyplatenie vyrovnacieho podielu, právo na vyplatenie podielu zo zisku a pod.).

Obchodný podiel je majetkovým právom oceniteľným v peniazoch, je hodnotou, ktorá je obchodovateľná (porov. § 115 Obchodného zákonníka). Takúto povahu má obchodný podiel už od svojho vzniku bez ohľadu na to, či nastane situácia podľa § 61 ods. 2 a 4 Obchodného zákonníka. Obchodný podiel v spoločnosti s ručením obmedzeným, nadobudnutý manželmi alebo jedným z nich za trvania manželstva a z prostriedkov patriacich do bezpodielového spoluvlastníctva manželov, predstavuje majetok (hodnotu), ktorý sa v rámci konania o vysporiadanie bezpodielového spoluvlastníctva manželov vysporiadava. Pri oceňovaní obchodného podielu v spoločnosti s ručením obmedzeným v rámci vysporiadania bezpodielového spoluvlastníctva sa vychádza z jeho stavu v dobe zániku tohto spoluvlastníctva, avšak z obvyklej ceny v dobe vysporiadania.“

V rovnakej súvislosti citujem aj z rozsudku Najvyššieho súdu ČR sp. zn. 29 Cdo 3581/2010 zo dňa 28. 2. 2012, a to napriek súčasnej odlišnej právnej úprave, ako vyplynie ďalej v texte, ktorý skonštatoval, že : „Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 3. března 1998, sp. zn. 2 Odon 46/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 14, ročník 1998, pod číslem 99, obchodní podíl je souborem majetkových a nemajetkových práv a povinností a jako celek představuje míru účasti společníka na čistém obchodním jmění a současně míru účasti společníka na řízení a kontrole společnosti. Majetkový aspekt, popř. majetkové právo nelze ze souboru uvedených práv vydělit jako samostatné právo.
Jinak řečeno, práva a povinnosti společníka společnosti s ručením omezeným zásadně nelze z obchodního podílu vyčleňovat a činit je samostatným předmětem právních vztahů (s výjimkou např. práva na vyplacení konkrétního podílu na zisku poté, kdy o jeho vyplacení rozhodla valná hromada společnosti). Ke stejnému závěru dospívá i právní teorie (srov. za všechny např. Pokorná, J., Kovařík, Z., Čáp, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 533, nebo Eliáš, K. Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, Bulletin advokacie číslo 8, ročník 1996, s. 55) Z uvedeného plyne, že ani tehdy, je-li zřizováno „spoluvlastnictví“ k obchodnímu podílu, nemohou účastníci takové smlouvy zřídit „spoluvlastnictví“ jenom k jeho určité části (resp. složce), představované majetkovou hodnotou obchodního podílu, aniž by se „spoluvlastník“ stal účastníkem společenské smlouvy a aniž by nabýval podíl na veškerých právech a povinnostech společníka.“

Majetková hodnota obchodného podielu ako majetkového práva vyplýva aj z ďalšieho českého rozhodnutia, a to z Uznesenia súdu v Českých Budějovicích zo dňa 20. 3. 2008, sp. zn. 4 To 175/2008, z ktorého v tejto súvislosti citujem, že:  „… podle něhož jinou majetkovou hodnotou se rozumí majetkové právo nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, která není věcí. Takovou hodnotou je nepochybně i obchodní podíl v obchodní společnosti ve smyslu § 61 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“), což výslovně konstatuje i důvodová zpráva k zákonu č. 253/2006 Sb., protože např. obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným lze úplatně převést na jiného společníka nebo na jinou osobu podle § 115 ObchZ, tento obchodní podíl se dědí podle § 116 odst. 2 ObchZ nebo může být předmětem zástavního práva podle § 117a ObchZ, je s ním spojeno právo na vypořádací podíl podle § 61 odst. 2, 3 ObchZ a pod.“11)

Česká právna úprava bezpodielového spoluvlastníctva manželov ako spoločného majetku manželov vo vzťahu k obchodnému podielu

Zákonom č. 91/1998 Sb., sa v Českej republike s účinnosťou od 1.8.1998 novelizoval aj zákon č. 94/1963 Sb. o rodine, v znení neskorších predpisov. Bezpodielové spoluvlastníctvo manželov sa tým v českej právnej úprave  transformovalo  do „společného jmění manželů“ a namiesto bezpodielového spoluvlastníctva manželov bol do českého občianskeho zákonníka zavedený nový inštitút  „společného jmění manželů“.

K takejto transformácii mohlo dôjsť len ak k tomuto dátumu bezpodielové spoluvlastníctvo manželov existovalo. Pokiaľ bolo bezpodielové spoluvlastníctvo manželov zrušené už skôr, nadobudnutím účinnosti zákona č. 91/1998 Sb., k 1.8.1998, nevzniklo k tomuto dátumu „společné jmění manželov“.

Išlo o závažnú obsahovú zmenu v systéme českého (nielen) občianskeho práva, ako vyplýva aj z rozhodnutia Najvyššieho súdu Českej republiky sp.zn. 30 Cdo 1803/2000 zo dňa 26.9.2000,  ktorý konštatuje, že: „Bezpodílové spoluvlastnictví manželů upravené v občanském zákoníku v rámci věcných práv bylo nahrazeno širším institutem, společným jměním manželů. Ačkoli předmětem nového institutu společného jmění manželů nejsou pouze věci, byl zařazen při novelizaci opět do věcných práv pod marginální rubriku „Spoluvlastnictví a společné jmění\\\". Lze souhlasit, že se nejedná pouze o změnu názvu, nýbrž o úplně novou koncepci manželského majetkového práva, když zejména předmět společného jmění manželů je značně rozsáhlý (věci, ostatní majetek, závazky). Nade vší pochybnost však lze konstatovat, že institut společného jmění manželů měl nahradit a také nahradil institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

Jedná se o dva rozdílné instituty, a to pojmenováním, předmětem (včetně možností jeho modifikací i před uzavřením manželství), rozsahem i obsahem, i zánikem (bezpodílové spoluvlastnictví manželů bylo možné zrušit za trvání manželství rozhodnutím soudu). Pokud však jde o systematické zařazení do občanského zákoníku, volil zákonodárce zřejmě z důvodů použitelnosti stávající judikatury, téměř totožné umístění.“

Právna úprava spoločného majetku manželov, rovnako ako predchádzajúca právna úprava bezpodielového spoluvlastníctva, je  zaradená v českom Občianskom zákonníku do II. časti ako „Vecné práva“. Z rozhodnutia Najvyššieho súdu Českej republiky citovaného v texte vyššie, vyplýva, že obsahovo ide v prípade „společného jmění manželů“ o hybridný inštitút vecného aj záväzkového práva. V súvislosti so vznikom inštitútu „společného jmění manželů“, zahrňujúceho tiež obchodný podiel, bolo zaradené do vtedy aktuálneho českého Občianskeho zákonníka ustanovenie § 143 ods.2, podľa ktorého ak sa stane jeden z manželov za trvania manželstva spoločníkom obchodnej spoločnosti alebo členom družstva, nezakladá nadobudnutie obchodného podielu, vrátane akcií, ani nadobudnutie členských práv a povinností členov družstva účasť druhého manžela na tejto spoločnosti alebo družstve, s výnimkou bytových družstiev . /5

Napriek prijatiu vyššie uvedenej novely Občianskeho zákonníka, pretrváva aj v Českej republike rozpornosť názorov v českej odbornej literatúre pri posudzovaní problematiky, či obchodný podiel je alebo nie je predmetom „společného jmění manželů“. /6

Najvyšší súd Českej republiky sa rozsudkom sp.zn.. 22 Cdo 700/2004, zo dňa 20. 6. 2004 priklonil k skupine názorov, že obchodný podiel je predmetom „společného jmění manželů“, ak v odôvodnení zhodnotil, že: „Dovolací soud při značně rozporné a početné odborné literatuře ke sporné právní problematice vlastnictví obchodního podílu manžely sdílí názor prezentovaný autory S. R. a M. Z. v publikaci Kurs občanského práva – Instituty rodinného práva. Nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, s. 48, Miroslavou Bartošíkovou a Ivanou Štenglovou v publikaci Společnost s ručením omezeným. Praha 2003, nakladatelství C. H. Beck, s. 86, a Janem Dvořákem v publikaci Majetkové společenství manželů. Praha. ASPI Publishing, 2004, s. 179.

Nejvyšší soud tak k věci zaujímá následující názor: S obchodním podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu § 118 odst. 1 ObčZ jinou majetkovou hodnotou (majetkem) a jako taková může být předmětem občanskoprávních vztahů. Jestliže i jen jeden z manželů nabyde za trvání manželství a z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů, neboť to přímo vyplývá z výše citovaného kogentního ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ.

Gramatický ani logický výklad navazujícího ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ takový závěr nevylučuje. Nestanoví-li eventuální dohoda manželů o zúžení jejich společného jmění, uzavřená v souladu s ustanovením § 143a ObčZ, něco jiného, nelze (s ohledem na předcházející vymezení předmětu společného jmění manželů) posledně citované ustanovení zákona vykládat jinak, než že jím není dotčena skutečnost, že následkem vynaložení prostředků patřících do společného jmění, aniž by se současně stali „kolektivními“ společníky ve společnosti s ručením omezeným, se obchodní podíl nabytý jedním z manželů stává součástí společného jmění obou manželů. Důsledkem ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ je toliko oddělení či odlišení právního postavení společníka – manžela, jenž se stal společníkem obchodní společnosti, od právního postavení druhého manžela, který se společníkem nestal. Jen manžel - společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve společenské smlouvě. Je však oddělen od majetkové hodnoty obchodního podílu, která zůstává manželům společná. Proto je také omezen v nakládání s obchodní podílem, pokud nejde o jeho obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 2 ObčZ, neboť stejnou měrou jako náleží jemu, náleží i druhému manželovi.“

V tejto súvislosti je podstatná aj judikatúra interpretujúca nové ustanovenia upravujúce „společné jmění manželů“ podľa ktorej ak jeden z manželov počas trvania manželstva nadobudne z prostriedkov patriacich do „společného jmění manželů“ obchodný podiel v spoločnosti s ručením obmedzeným, stáva sa tým získaný majetok (hodnota takého podielu) zo zákona súčasťou „společného jmění manželů“.

Z Rozsudku  Najvyššieho súdu ČR, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 zo dňa 30.5.2005 v tejto súvislosti citujem nasledovné: „Otázka, zda je obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným předmětem SJM, byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena v rozsudku ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, publikovaném v časopisu Právní rozhledy sešit 22, ročník 2004, a dále publikovaném i na stránkách internetu určených pro Nejvyšší soud. Nejvyšší soud ve zmíněném rozsudku dovodil, že „s obchodním podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu § 118 odst.1 ObčZ jinou majetkovou hodnotou (majetkem) a jako taková může být předmětem občanskoprávních vztahů. Jestliže i jeden z manželů nabude za trvání manželství z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů, neboť to přímo vyplývá z ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ, které má kogentní povahu. Gramatický ani logický výklad navazujícího ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ takový závěr nevylučuje. Nestanoví –li eventuální dohoda manželů o zúžení jejich společného jmění, uzavřená v souladu s § 143a ObčZ, něco jiného, nelze § 143 odst. 2 ObčZ vykládat jinak, než že jím není dotčena skutečnost, že následkem vynaložení prostředků patřících do společného jmění, aniž by se současně stali „kolektivními“ společníky ve společnosti s ručením omezeným, se obchodní podíl nabytý jedním z manželů stává součástí společného jmění obou manželů. Důsledkem §143 odst. 2 ObčZ je toliko oddělení či odlišení právního postavení společníka – manžela, jenž se stal společníkem obchodní společnosti, od právního postavení druhého manžela, který se společníkem nestal“.

Zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, byl sice vydán až poté, kdy již v této věci odvolací soud rozhodl. To však nemění nic na tom, že tento rozsudek pro soudní rozhodovací praxi sjednotil do té doby značně rozporný odborný náhled na vlastnictví obchodního podílu manžely. Z výše uvedeného rozsudku tak vyplývá, že součástí SJM je obchodní podíl, který nabude jeden z manželů za trvání manželství ze společných prostředků. Rozhoduje-li soud po zániku SJM o jeho vypořádání, nestačí přikázat hodnotu obchodního podílu, ale je třeba přikázat obchodní podíl. Z ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ pak logicky plyne, že obchodní podíl může být přikázán jen podnikajícímu manželovi. Odvolací soud, pokud zahrnul do společného jmění účastníků a přikázal žalovanému jen hodnotu obchodního podílu a nikoliv obchodní podíl jako takový, rozhodl v rozporu s hmotným právem.“

Z vyššie uvedenej citácie súd vyvodil, že tiež obchodný podiel v spoločnosti s ručením obmedzeným nadobudnutý jedným z manželov počas trvania manželstva zo spoločných prostriedkov ešte pred 1.8.1998, sa stal majetkovou hodnotou, ktorá sa v rámci konania o vyporiadanie bezpodielového spoluvlastníctva manželov prikazuje účastníkovi, ktorý je spoločníkom obchodnej spoločnosti. Súd, ktorý rozhoduje o vyporiadaní „společného jmění manželů“ potom neprikazuje hodnotu obchodného podielu, ale obchodný podiel. Obchodný podiel môže byť prikázaný iba spoločníkovi obchodnej spoločnosti.

Z hľadiska komparácie nadobúda na význame aj nový český občiansky zákonník, ktorý bol v rámci zákonnej úpravy v Českej republike prijatý zák. č. 89/ 2012 Sb., a ktorý legislatívny prístup môže byť inšpiratívny aj pre Slovenskú republiku, s poukazom na predchádzajúcu spoločnú právnu úpravu. 

«Návrat na aktuality a publikácie